Vyhledat

Béowulf (recenze,kind of...)


První co mi prolítlo hlavou, když jsem dočetl epilog komiksového Béowulfa – kterému předchází vtipná třístránková metafikce, fungující jako dovětek rámující poselství celého díla –, bylo nutkání srovnat ho s jinou – dovolím si říct nejznámější – adaptací. A to s filmem Béowulf od Roberta Zemeckise z roku 2007. Proč? Protože jsem se trestuhodně doposud s Béowulfem setkal pouze na filmovém plátně, a matně jsem vzpomínal, že dějové linky a některé postavy byly vykresleny jinak, nebo v některých případech dokonce úplně absentovaly. Upřímně jsem nevěděl, která z těchto dvou verzí je svým podáním blíže původní anglosaské básni, kterou jsem nikdy nečetl.


Už příštího večera jsem tak na televizní obrazovce sledoval svůdnou, zlatem oděnou Angelinu Joile, která si ne úplně překvapivě zahrála roli antagonisty (nebo protagonisty?). Na konci filmu mě napadlo hned několik myšlenek:


  • čas je neúprosný - opravdu už to je třináct let starý film?!


  • Počítačová animace v Béowulfovi stojí za prd. Nelíbila se mi tehdy a nelíbí se mi ani teď. Bohužel, jakmile někdo použije počítačové CGI (v případě Béowulfa se jedná o mocap, tedy převedení skutečného obrazu na počítačově animované záběry), je 100% jasné, že pod vlivem času bude kvalita zdánlivě klesat. Máloco má na světě větší dynamiku vývoje než digitální technologie. O to nepochopitelněji se jeví použití animací zrovna u Béowulfa, kterého to nijak neobohacuje a ničemu neslouží, jde jen o efekt.


  • Filmový příběh je mnohem lepší než ten komiksový. Není se co divit, scénář filmu napsal Neil Gaiman, legenda na poli fantastické literatury. Proč je ale lepší?

báseň

Pro zodpovězení otázky se musíme vrátit zpět. Třeba tisíc let. Možná ještě malinko dál. Kdo ví. Prostě někdy tehdy byla sepsána anglosaská báseň o rekovi (pravděpodobně Gaut z Jižního Švédska), který přichází na pomoc dánskému králi Hróthgárovi, jehož království sužuje obr Grendel. Ve třech dějstvích hrdina postupně skolí obra Grendela, jeho matku a na závěr si ještě střihne duel s drakem. Tenhle předchůdce dnešního superhrdiny si říká Béowulf, což v germánském jazyce znamenalo “ten, kdo je vlkem včelám” nebo “včelí vlk” nebo “lovec včel”. Nebo ani jedno z toho, nevím, ale to je jedno, protože jsem právě vytvořil oslí můstek k tomu, že vám můžu představit skutečného Béowulfa dnešní doby:


MEDOJED KAPSKÝ!


Jediné zvíře, které si zaslouží být psáno s capslockem. Proč? Protože se jedná o nejodvážnější zvíře na světě! Posuďte sami na základě nejlegendárnějšího internetového meme z roku 2011 (nutný zvuk a znalost AJ):




Ok, zpět k faktům. Takže tahle anglosaská báseň nejspíše vznikla – dle vědců, kteří text prohnali počítačovou analýzou, ji napsal jediný autor – jako reklama na křesťanství, které po pádu Západořímské říše zažívalo v Evropě skutečný boom. Targetovala zejména germánské kmeny, které do té doby fandily pohanství nebo – v tom lepším případě – začaly pošilhávat směrem k tzv. ariánskému křesťanství (mezistanice k tradičnímu křesťanství). Proto jsou v Béowulfovi vyzdviženy křesťanské hodnoty jako čest, řád, hrdinství a odvaha. Pokud se budeme na příběh dívat touto historickou optikou, pak je antagonistou starý, mystický svět plný chaosu a pohanství. V Béowulfovi je symbolizován mýtickými obludami, které jsou postupně jedna po druhé poraženy.


No a to je celý. The end. Aleluja!

film


Oproti tomu je filmové zpracování dramatičtější a komplexnější. Hlavním tématem není boj mezi starým a novým, ale otázka lidské přirozenosti; do jaké míry jsme její vězni a kam až sahá naše svobodná vůle. Filmu nejsou cizí témata jako dědičný hřích nebo feminismus (muži jsou zde zobrazeni jako slaboši, navíc v kontrastu ženských postav, které zdánlivě postrádají slabinu). Z toho důvodu není zcela jasné, kdo je ve filmu vlastně antagonistou a kdo protagonistou (i když protagonistou asi opravdu musí být Béowulf, vzhledem k vykoupení, jehož nakonec po zásluze dosáhne). Nebudu ale spoilerovat pro případ, že byste dostali chuť, na film kouknout.


Takže v závěru recenze se konečně dostáváme ke komiksu… Celou dobu totiž kamufluju, že já k němu nemám prostě tolik co napsat. Tak aspoň krátce...



komiks

V otázce příběhu se drží bohužel při zdi a v zásadě nic nového nepřináší. To ale nemusí být vždycky problém, ne každé dílo musí být revoluční… Ale pokládám za důležitý to zmínit. Příběh je prostě ze všeho nejvíc standardní revenge story. Nějaký vývoj postav tady neočekávejte. Jako jo, Béowulf sem tam prohlásí rádoby moudro, ale to je tak celé. V samotné anotaci se dokonce uvádí, že se jedná o “vikingský western”, to je docela výstižné. Jediným ozvláštněním tak zůstává již zmíněná metafikce v závěru knihy, která komiksu dodává kýžený přesah a vyzdvihuje téma nesmrtelnosti hrdinských skutků (podobně jako například Epos o Gilgamešovi).


To zajímavější pak představují vlastní ilustrace. Komiks je opravdu krásně nakreslený, (hlavně finální souboj s drakem). Podotýkám ale, že je velmi brutální, proto pozor na to, komu ho dáte na čtení. Vedle brutality je druhým pilířem dynamika. Celý komiks působí filmově, zejména v přechodech z jedné kresby na druhou. Příčinou jsou menší obrázky, které povětšinou jednoduchým motivem dynamicky přenáší děj z jednoho pole na druhé. Není to nic revolučního, ale v Béowulfovi je to tak dobře udělané, že ve vás opravdu vyvolá pocit, že sledujete obrazy v pohybu. Tomu dopomáhá i velký formát 22cm x 31cm, který je pro komiksy od Arga již typický (naposledy Mýtus Cthulhu nebo třeba Providence). Na tak velké stránce je pak radost zkoumat každý sebemenší detail.


Jediný problém mám s letteringem, konkrétně se zvoleným fontem a velikostí písma, které na mě působí tak nějak nemístně, ale to je čistě věc vkusu.


Komiks tak hodnotím velice povedeně, i když se nemůžu zbavit vtíravé myšlenky, jestli přece jen není lepší koupit další díl Conana z Cimmerie.


moje logo.JPG

Blog, knihy, horror, kultura

©2020 by Divnej buk. Proudly created with Wix.com