Vyhledat

Philip Fracassi - Hleď, Prázdnota (recenze)

Zase ten Gnóm, řeknou si někteří z vás. Musím se přiznat, že mám pro nakladatelství Jakuba Němečka slabost. Sice jsem nečetl všechny doposud vydané knížky – je to mladé nakladatelství, takže skalní fanoušek by to zvládnout mohl –, ale na základě toho, co jsem zatím stihnul, můžu s naprostým klidem říct, že lépe vybrané představitele moderního hororu jinde nenajdete. Je tedy jasné, že s tímto nakladatelstvím se rozhodně neshledáváme naposled, obzvlášť když vydávají díla od Laird Barrona, který je mnohými považován za nejlepšího hororového spisovatele současnosti; o něm ale v jiný čas a na jiných stránkách… Dnes se zaměříme na někoho jiného…


Filip kdo?!

Nebudu tvrdit, že jsem o PF (sorry, ale přechylování cizích jmen mi nejde přes prsty, takže budu používat zkratky) před Hleď, prázdnota někdy slyšel, to bych kecal. Co ale můžu s jistotou říct, že si hodlám pořídit jeho další knihy, i přes to, že v češtině doposud vyšla pouze tato sbírka. Ono se ale možná není čemu divit, Philip se k hororu dopsal až v roce 2015 resp. 2016 – po dvou dekádách, během kterých se pohyboval na různorodých pozicích v hudebním, televizním a filmovém průmyslu -, kdy mu vyšly dvě povídky - Matka a následně Oltář (obě obsažené v dnes recenzované sbírce).


Tyto… novelety (jo, to slovo opravdu existuje a zjednodušeně se jedná o kratší novelu) byly kritiky dobře přijaty, takže se PF postupně začal orientovat stále více na psaní hororu, ke kterému si vybudoval kladný vztah již v mládí ovlivněn tvorbou S. Kinga a seriálem Twilight Zone[1]. Sám o tomto žánru tvrdí, že ho na něm nejvíce fascinuje žánrová svoboda, která mu dovoluje být maximálně kreativní při směrování děje[2]. Jedním dechem dodám, že PF není zastáncem hloupých vyvražďovaček, gore a exploitation subžánrů; takže to u něj nehledejte; no, vlastně to nehledejte ani v mých recenzích; rád bych vám dokázal, že horor dokáže být intelektuální dílo, a ne pouze přehlídka pospojovaných scén plných vyhřezlých střev a potoků krve).


Hleď, kam?!

A jaká je tedy sbírka devíti hororových povídek Hleď, prázdnota? Dvě přízviska, která mi při vzpomínce na knihu vytanou na mysl, jsou originalita a chytlavost. Již úvodní Měkká konstrukce se západem slunce dá čtenáři jasně najevo, co od zbytku knihy čekat. No, jen si to představte, najednou vám krátce před úsvitem zadrnčí telefon na nočním stolku, a ze sluchátka se ozve váš na smrt vyděšený kamarád, neschopen otevřít oči z obavy, že spatří znásilněnou a zohýbanou realitu jak z Dalího obrazu, a chce od vás pomoc. PF údernou premisu rozepsal do příběhu, který vás na dvaceti stránkách – jedná se o druhou nejkratší povídku – nepřestane bavit a čeká vás i pár šokujících odhalení.


Nastavené tempo pokračuje, protože druhá povídka je již zmíněný Oltář, který patří k tomu nejlepšímu, co kniha nabízí. Atmosférou připomene kingovské osmdesátky a… nechci spoilerovat, ale po dočtení se možná budete chtít nějakou dobu vyvarovat návštěvě veřejných koupališť.


Ve zběsilém staccatu jedno téma střídá další; od zloděje koní podstupujícího nedobrovolnou katarzi během jedné večerní projížďky, po démonické rituály v povídce s nepříjemným názvem Velkochov dětí, až po sci-fi laděnou Bezpečnostní pojistku, která postaví dvanáctiletého kluka před těžké rozhodnutí – je za zavřenými dveřmi skutečně jeho matka, která potřebuje pomoc, nebo… něco zcela jiného?


Vrcholem sbírky je pak Matka – ona povídka z roku 2015 –, která čtenáři postupně servíruje čím dál znepokojivější příběh muže a ženy, kteří se rozhodnou pořídit nový dům a založit rodinu. Protagonistou je manžel, který je rozhodnut pro svoji drahou polovičku – neúspěšnou malířku topící se v depresi – a vlastně i pro záchranu celého manželství udělat vše nezbytné. Pokud to znamená přivřít oči nad její občasnou noční procházkou do starého lesa anebo čtením jedné podezřelé knihy v podkrovním ateliéru, tak budiž. Co se stane dál neřeknu, jen naznačím, že ilustrace – props to Tomáš Kučerovský – na obálce knihy se vztahuje k tomuto příběhu…


klap, klap, klap.


Co říct závěrem? Je jedno, jestli aktuální vlnu hororu nazveme postmodernou, new weird anebo anglickým literal horror. Důležité je, že se horor jako žánr konečně snaží oprostit od přízvisek jako jsou gore, splatter, exploitation, jejichž vyčpělost je bohužel stále patrná u televizních nebo DVD premiere hororů, které nadále parodují sami sebe. Proto díky za spisovatele jako je Philip Fracassi, víc takových!


[1]https://authorsinterviews.wordpress.com/2019/04/17/here-is-my-interview-with-philip-fracassi/


[2]http://adityadeshmukh.com/philip-fracassi/

moje logo.JPG

Blog, knihy, horror, kultura

©2020 by Divnej buk. Proudly created with Wix.com